Léto 2017 je pro mě ve znamení cest po Česku a zatím to předčilo má očekávání. První srpnový víkend jsme strávili ve Varnsdorfu v pivovaru Kocour. Nejeli jsme tam primárně kvůli pivu, ale spíše kvůli vlaku, který mají zaparkovaný na dvorku a ve kterém nabízejí ubytování. Spát ve vlaku, to je romantika!
Do pivovaru jsme dorazili v pátek navečer a hned sedli k pivu. Obsluha byla tak rychlá, že jsme pivní speciály nestíhali dopíjet. Nejlepší byla jedenáctka Sumeček. Zajedli jsme to výběrem z pivních předkrmů a už se těšili do vagónu. Ubytování ve vagonech vyjde na 840 CZK za dvě osoby včetně snídaně.
Hned za pivovarem staví vlak na trase Liberec-Seifhennersdorf. Místní zastávka se jmenuje Varsndorf-pivovar Kocour. Je to první vlaková zastávka v ČR financovaná soukromou osobou – majitelem Kocoura. A na vedlejší koleji stojí dva spací vagóny pro hosty. Klasické kupé se třemi postelemi, a i když jsem nikdy ve spacím kupé nejela, tak si dovolím říct, že odpovídají těm Českých drah. Včetně loga našeho národního dopravce na záclonkách. Naštěstí nás na trojlůžáku ubytovali pouze dva. Nechápu, jak se sem mohli vejít tři osoby. Mile mě překvapilo umyvadlo schované pod dřevěnou deskou. Horší to bylo se sprchami a WC – původní kvalita bývala asi fajn, ale na údržbu jaksi zapomněli.
A jak se mi ve vlaku spalo? První noc jsem byla na horním lůžku. To se bohužel při každém pohybu viklalo a já se probouzela strachem, že spadnu dolů. K tomu se ukázalo, že každé kupé má větrací díru na chodbu, a tak slyšíte každé zakašlání, zavření dveří, procházející spoluosazenstvo vlaku. Takže špunty s sebou! Druhou noc jsem se hezky vyspala dole. Jedna věc mi ale chyběla: pohyb vlaku! Ten, který mě vždy ukolébá ke spánku i vsedě. Tdm, tdm, tdm, tdm. Prostě spát ve vlaku, který stojí, není žádná hitparáda. Kvalita spánku taky spíše horší. Příště koupím jízdenku, nasednu na zastávce u pivovaru na vlak a prospím se cestou někam jinam.
Pokud se ale i tak chcete do Kocoura podívat, tak se dejte trek na horu Luž a oběd na německé straně v Hubertusbaude (z vrcholu po zelené turistické trase a pak modré k vlekům). Návštěvou městečka Waltersdorf nic nezkazíte, byť je to tam všechno tak čisté a upravené, až to postrádá ducha. Zajděte ale do kostela, dřevěný interiér je nádherný! Pěší turistiku jsme v sobotu zakončili koupačkou ve Varnsdorfském rybníku.
Varnsdorfu se před válkou říkalo český Manchester, bylo tu totiž přes 120 továren. Takže tu najdete rozpadliny nejen honosných vil tehdejších továrníků, ale i samotných fabrik. Nedalo nám to a na chvíli jsme se stali urbex turisty a prošli několik starých továren. Nejvíc mě ale uchvátil kostel sv. Karla Boromejského v gotickém stylu a nedostavěnou věží. Bohužel jsme se nedostali dovnitř, dle paní sedící na jeho schodech se kostel otevírá pouze na Vánoce a Velikonoce.
V neděli jsme zajeli do Žitavy, kde se zrovna konala oslava starých lokomotiv a žitavské úzkokolejky. Koupili jsme lístek a svezli se historickým vlakem s otevřenými vagóny do Olbersdorfu. V jednom vagónu pípa, v druhém živá kapela. Mávali jsme z vlaku jako diví, a to mě nikdy tyhle krasojízdy nebraly. Vzali jsme to ještě pěšky do Oybinu známého pro svůj hrad na kopci. Víkend jsme zakončili procházkou v Žitavě, kde v neděli odpoledne chcípl pes. Vše zavřené, nikde nikdo, jakoby si místní řekli, že v neděli budou opravdu odpočívat. K prázdnotě města přispěly i zanedbané staré obchody ještě s původními nápisy. Dali jsme zmrzku a vyrazili na cestu domů.
Toho srpnového víkendu bylo vlaků a piva dost.
Cestovat jsem začala po maturitě v roce 2005, studovala jsem na Novém Zélandu, žila na Maltě, Madeiře, v Bretani a v Portu. Mluvím anglicky, francouzsky, hůř portugalsky a zcela základně čínsky. Cestuji pouze s příručním zavazadlem, dříve přes Couchsurfing, dnes přes Home Exchange. Se dvěma dětmi. Profesí jsem agilní koučka. Věnuji se také divadelní improvizaci.
Bodejt…u nas na severu je kraaaasne 😉
I další článek nezklamal a nejen já, jak doufám, se těším na další řádky 😀 🙂 autorce to vážně jde 😉