Před karanténou jsme to nestihli, a tak jsme se vydali hned, jak se začala opatření proti šíření koronaviru uvolňovat. Chtěli jsme totiž Národní muzeum zastihnout ještě bez lidí podobně jako centrum Prahy, Kutnou Horu nebo Letiště Václava Havla. Navíc má teď muzeum akci – slevu 50 % na vstupné až do 15. června. A zcela zdarma se tam dostanete v pondělí 18. května (Mezinárodní den muzeí) a 1. června (Mezinárodní den dětí), to ale hrozí, že se tam buď nedostanete (aktuálně max. 100 lidí) nebo tam bude lidí moc. My tedy zvolili páteční odpoledne a bylo nás tam malinko.
Národní muzeum po karanténě
V půlce května jsme si návštěvu muzea užili zejména proto, že tam nebyli lidi, a také proto, že nás zajímala budova po rekonstrukci – ne výstavy. Těch tam totiž moc nebylo. Přístupná byla pouze stará budova, nová kvůli opatřením ještě ne. A kostra plejtváka? Tu jsem viděli, jak na ní zrovna vyšívají restaurátoři. Ale nemožno fotit.
Václavák z kupole
Na začátku byl náš spor, zda se říká kupole nebo kopule. Paní u výtahu nám to ale objasnila, kopule má asi základ v jiném slově 😀 Na kupoli vyjedete výtahem z dolního patra. My nejdřív šli po schodech nahoru, že se tam někde na cestu do kupole napojíme, ale museli jsme zase dolů. Kupole je totiž přístupná výtahem z atria u hlavního vstupu. I na kupoli jsme byli téměř sami. Václavské náměstí jak na dlani, v pozadí Hrad. Ale také televizní vysílač na Žižkově nebo Ludmila na Náměstí míru.
Překvapení na závěr – tunel
A pak jsme to objevili. Průchod ze staré budovy do nové. Tunel. Na začátku upozornění, že to bude hodně blikat. V tunelu na obou bočních stěnách projekce historie Václavského náměstí od roku mínus XXXXXX do současnosti. Skvělé provedení a kreativní využití chodby.
Tak vyražte, dokud je to tam neokoukaný 🙂 A pak si dejte jídlo v některé z cestovatelských restaurací v Praze. Další články o Praze a celém Česku budou přibývat v záložce Česko a Netradiční spaní.
Cestovat jsem začala po maturitě v roce 2005, studovala jsem na Novém Zélandu, žila na Maltě, Madeiře, v Bretani a v Portu. Mluvím anglicky, francouzsky, hůř portugalsky a zcela základně čínsky. Cestuji pouze s příručním zavazadlem, dříve přes Couchsurfing, dnes přes Home Exchange. Se dvěma dětmi. Profesí jsem agilní koučka. Věnuji se také divadelní improvizaci.