Demilitarizovaná zóna (DMZ) mezi KLDR a Jižní Koreou – jak navštívit a MAPA

Demilitarizovanou zónu jsme navštívili po vlastní ose. Níže návod, jak na to, a co jsme viděli. Vězte ale, že nikdy nevíte, kam až se dostanete, zda nebude vyhlášen stav, kdy celou DMZ pro turisty uzavřou – stává se to i během organizovaných výletů (tours) – že například nestihli prohlídku Třetího tunelu, protože se v DMZ objevili severokorejští vojáci a Jihokorejci z minuty na minutu zónu zcela turistům uzavřeli.

Demilitarizovaná zóna – zkratka DMZ je pásmo, které odděleuje Severní Koreu od Jižní a jsou to cca 2 km od “čáry” – demarkační linie – na sever a 2 km na jih. Na straně Jižní Koreje se pod DMZ nachází ještě další pásmo CCZ – Civilian Control Zone, kam se člověk dostane už pouze přes kontrolu. To je 5-20 kilometrů dlouhé. Demarkační linie rozděluje korejský poloostrov cca na polovinu a to kolem 38. rovnoběžky.

Před cestou do Jižní Koreje:

• si stáhněte do mobilu naši mapu s místy (DMZ, Jeju, Busan, Suwon)
• nastudujte, na co si dát v Koreji pozor
• stáhněte do mobilu překladač Papago a navigaci Naver

Jak se dostat do DMZ?

Do prosince roku 2023 se dalo do DMZ, konkrétně na nádraží Dorasan, dojet ze Soulu vlakem – tzv. DMZ train. Ten už ale, pokud vím, nejezdí. Pokud chcete do DMZ ze Soulu, máte nejlepší si zakoupit celodenní organizovaný výlet – pokud je už plný, zkuste tento jednodenní zájezd. Autobusem vás zavezou až do Dorasanu. Nádraží Dorasan je nejsevernější jihokorejské vlakové nádraží, které představuje naději, že jednou budou opět jezdit vlaky i ze severu a zaplní tak druhou, nyní liduprázdnou, stranu nástupiště.

Co vidět v DMZ a jejím okolí?

Vyrazili jsme hned ráno a v pondělí – což se často nedoporučuje (zavírací den, ale jen na něco), ale naše návštěva je důkazem, že to jde, jen nebylo vše otevřené – ale taky tam nebyli lidi, což teda dodávalo ponuré atmosféře. Být tak blízko KLDR, totalitnímu režimu, kde lidé žijí v chudobě a nesvobodě…

Krom této mapy využijte naši mapu ke stažení do mobilu, kde krom míst z návštěvy DMZ najdete i másta z dalších korejských destinací jako ostrova Jeju, Busanu a Suwonu.

Paju – Imjingak Resort

Přijeli jsme k areálu Imjingak, kde jsme před stanicí lanovky zaparkovali. Pro venkovní prohlídku rozstřílené parní lokomotivy a mostu Bridge of No Return nepotřebujete žádné povolení ani rezervaci. Lilo jak z konve a nikde nikdo, lanovka zrovna nejezdila, ale personál uvnitř nám řekl, že do 10 minut pojede. Lanovka jezdí do míst bývalé americké vojenské základny.

DMZ Peace Gondola – lanovka přes řeku

Koupili jsme si jízdenky na lanovku s tím, že jsme zapomněli cestovní doklady, které jsou k jízdě potřeba. Přeci jen lanovka vjíždí do Civilian Controled Zone směrem k DMZ, takže je to logické. Báli jsme se, že z toho nic nebude, ale nakonec jim stačil řidičák a u dětí jsme předložili kartičky pojišťovny (oni dle všeho stejně těm našim dokladům vůbec nerozuměli).

Lanovka se za chvíli opravdu rozjela – jako všude v Koreji jsme si mohli připlatit za kabinku s průhledným dnem (crystal tomu říkají), což je za mě nesmysl. Na pole a řeku jsme viděli i z boku. Z lanovky byl také hezky vidět Most svobody. Jízda trvá nějakých 10 min a končí v DMZ stanici, u které už z dálky vidíte oplocení a ostnaté dráty.

DMZ Station

Konečná stanice lanovky je třípatrový dům, kde nechybí vyhlídka, fotostop (ano, i na takovém místě mají Korejci fotospot), obchod se suvenýry, pekárna a také Cafe Forbidden Place. Tam jsme si dali kafe a malou pizzu. Toalety najdete uvnitř i pak venku.

Civilian Control Zone (CCZ)

Od stanice lanovky šlo jít na dvě místa – cesta byla lemovaná vysokými ploty s ostnatými dráty, sem tam voják či stráž. Nejdřív jsme šli do muzea Gallery Greaves.

Gallery Greaves

Toto muzeum se nachází v budově bývalého bowlingu sloužícího americkým vojákům, kteří na základně byli ve službě. Dozvěděli jsme se něco o jejich životě tady, nicméně základem muzea je expozice o Korejské válce, vyjednáváních, která probíhala nedaleko odsud, můžete nahlédnout do mapy, ve které je demarkační linie oddělující Sever a Jih přesně vyznačena. Opět jsme tam byli sami.

Imjingang Observatory

Poté jsme šli na vyhlídku na řeknu Imjin. Opět podél ostnatých plotů s cedulkami MINE – že za nimi je prostor zaminovaný. U vyhlídky krom dřevěného altánu (Pyeonghwajeong Pavillion) a Mírového makáju (Peace Lighthouse) byla také poštovní schránka. Takže kdo sbíráte pohledy z takových míst, připravte si ho i se známkou předem. Tedy nevím, zda tu schránku někdo vybírá.

Z vyhlídky byl krásně vidět Bridge of Freedom. Bylo zvláštní se na řeku a most dívat z té druhé strany. Ze strany Severu. Jednu část plotu cestou k vyhlídce lemovaly stuhy s přáními od lidí – za mír a za reunifikaci. Korejská válka a rozdělení země na dva státy totiž od sebe oddělilo nespočet rodin.

Freedom Bridge

Po návratu z lanovky jsme se šli podívat k Mostu svobody. Tento most byl společně s drhým mostem – Dokgae Bridge – během Korejské války zničen. Mosty tedy původně byly dva. Ten první byl na konci války obnoven za účelem výměny téměř 13 000 válečných zajatců, kteří most přešli pěšky po svých. Proto se mu říká Bridge of Freedom. Dá se na něj kousek jít, což v den naší návštěvy nešlo (nejspíš proto, že bylo pondělí). Taktéž jsme se nedostali do bunkru hned na začátku mostu, který dnes slouží také jako expozice (pondělí zavřeno).

Parní lokomotiva – Last Train Out

Těsně před mostem zcela jistě neminete starou, zrezivělou a rozstřílenou parní lokomotivu, která během války vozila zásoby vojákům prý až k Pchjongjangu. Cestou zpět na ni občas naskočili Severokorejci toužící dostat se na jih. Vlak byl cestou zpět rozstřílen americkými vojáky, kteří chtěli zabránit tomu, aby se dostal do rukou Severokorejců. Jedná se o poslední vlak, který se po mostě ze Severní Koreji vrátil.

Comfort Women Memorial

Vlakové nástupiště s kolejemi a cedulkou, že směrem na sever to je do města Kaseong (Severní Korea) a směrem na jih do Soulu. A u toho Peace Memorial se sochami žen na památku ženám, které byly během Druhé světové války zněužívány japonskými vojáky.

The Peace Bell

Zvon míru byl vyroben v roce 2000, na přelomu milénia jako prosba za mír a sjednocení korejského národa.

Dorasan Peace Park a Dora Observatory

Sem dojedete autobusem s organizovanou tour a budete potřebovat doklady. Z observatoře Dora se můžete dívat na krajinu Severní Koreje včetně severokorejské propagandistické vesnice. Někdy může být horní patro uzavřeno.

Tunely Agrese

V rámci organizované tour do Dorasanu se také dostanete to Třetího tunelu agrese, do kterého se jede vláčkem. Tam už se nesmí fotit, ani natáčet, ostatně před vstupem vám všechny aparáty odeberou. Těmito tunely se KLDR chtěla infiltrovat do Jižní Koreje. Zatím byly objeveny takové tunely čtyři, kdo ví ale, kolik jich je celkem.

Visutý most Gamaksan

Prohlídka visutého mostu Gamaksan je v hodně organizovaných výletech již zahrnuta. My tam chtěli autem na vlastní pěst, ale lilo tak hrozně, že se nedalo a raději jsme se vydali na cestu zpět do Suwonu, kde jsme měli základnu. Podle fotek ten most ale vypadá nádherně.

Joint Security Area (Panmunjon)

Tohle místo je jediné, kde naproti sobě stojí vojáci KLDR a Jižní Koreje. Jeden modrý domek je ještě součástí KLDR, ten druhý je jihokorejský a mezi nimi demarkační linie a tedy hranice mezi KLDR a Jižní Koreou. Právě zde probíhají jednání mezi oběma státy. Sem se ber organizované tour nedostanete.

Volně přístupné observatoře Typhoon, Key a Cheowron

Tím slovem volně mám na mysli, že tam můžete vyrazit bez organizovaného zájezdu, jen na místě předložíte doklady. Takových observatoří je několik, opět nelze předvídat, která zrovna bude otevřená a kam všude se dostanete, ale máte je vyznačené v naší mapě společsně s další stovkou míst, která jsme během cesty po Jižní Koreji navštívili.

Další tipy z Jižní Koreje: Co připravit před odletem do Jižní Koreje