Update 3/2021: Rok se s rokem sešel a tenhle článek je stále aktuální 🙁 Plus jsem právě dopsala další článek o tom, co dělat v Praze v době covidu a Jak cestovat během covidu (byli jsme ve Španělsku). Níže jsem pro vás dala dohromady tipy, jak nepřestat cestovat a přitom nevytáhnout paty z domu. Některé z tipů jsem totiž ještě před karanténou využila sama – moje mateřská mi je dobrým zdrojem nápadů. A komu se nechce číst, ať se podívá na moje video o tom, jak vyrazit na výlet, aniž by bylo potřeba vyjít ven.
1. Zpátky do minulosti
Postup je následující: Vyberte jeden výlet/destinaci z vaší cestovatelské historie. A teď si cestu projeďte od začátku do konce a snažte si vybavit veškeré detaily – co jste měli na sobě, co jste jedli, jak jste se cítili, pokud vám tam bylo dobře, tak díky čemu/komu: A jestli to něco/někoho nemáte třeba i doma? Tohle vzpomínání je ideální dělat i s ostatními účastníky zájezdu, protože si každý pamatuje jiné detaily cesty a můžete se navzájem doplňovat a být v údivu z toho, jak se každému do paměti vryje něco jiného. My jsme tohle začali s manželem dělat právě na mateřské před usnutím, když už náš malý Adámek spal. Vzpomínali jsme na Gruzii, Japonsko, Kazachstán, Havaj, Minsk i Bratislavu. A že vaši spolucestovatelé teď nejsou s vámi? Naplánujte si virtuální sedánek – videohovor s požitím oblíbeného nápoje.
2. Cesty na očích
U příležitosti naší svatby jsme z každé společné zahraniční cesty vybrali jednu fotografii a tu pak přidali do koláže s popiskem “název země, rok”. Dnes nám koláž visí doma na zdi a pokaždé, když projdu kolem, si připomenu, jaké štěstí máme, že jsme jeden měsíc mohli být v Kanadě, další v Japonsku, o Vánocích jednou na Zélandu, pak v Izraeli apod.
3. Zašijte ty díry
Znáte to. Razíte na výlet, balíte na poslední chvíli a u toho zjistíte, že jste si nezašili ty díry v merino mikině a opět nevyvětrali spacák, natož abyste vyprali batoh. No, tak doma v karanténě hurá do toho! A když už budete šít, udělejte u toho taky pár roušek v rámci iniciativy #RouškyVšem.
4. Gurmet domácí
V Praze to bude jednodušší, Wolt nebo Nesnězeno a můžete si dát třeba indickou nebo havajskou kuchyni. V mém článku najdete inspiraci na cestovatelské restaurace v Praze. A když do vaší lokality jídlo nerozvážejí a ani nejste dobrými kuchaři, tak si aspoň dejte kafíčko z hrnku z cest, položte ho na podtácek z cest a k tomu rohlíček na talířku z cest. NOVÉ 2021: Uspořádejte s kamarády společnou večeři na dálku tak, že si rozlosujete, kdo komu jídlo objedná. A večer se těšte na překvapení!
5. Falas francês?
Falas francês = mluvíš francouzsky v portugalštině. Já se snažím udržet svou francouzštinu občasným čtením či poslechem Radio France Internationale. Připadám si, že mám přesnější informace, než kdybych četla přeloženou zkrácenou verzi v českém plátku. Navíc teď, kdy koronavirus řešíme všichni, se alespoň mohu podívat, jak to je jinde ve světě – ať už v novinách nebo reakce lidí na Facebooku. Zrovna francouzská facebooková skupina týkající se těhotenské cukrovky (kterou jsem měla), pro mě byla zajímavým obohacením toho, co jsem se dočetla v čestině a angličtině. Využijte tedy příležitosti se doma soustředit a rozvíjejte své jazykové dovednosti. Vyberte si vaši vysněnou destinaci a začněte se učit základy jejich jazyka. Třeba vám to pomůže i v chápání tamní kultury.
6. Čumim na bednu monitor
Nikdy mě tripreporty z Youtube nebraly. Ale teď mě baví. Jeden den mě napadlo, jaké to je plout na té velké výletní lodi. Mrkli jsme na report. Jindy mě napadlo, jaké to je spát ve vysokorychlostním vlaku – tedy krom toho stojícího u Pivovaru Kocour. Mrkli jsme na LivingBobbyho report. Tripreporty z cest letadlem už mě omrzely, ale pokud vás zajímají, tak asi nejznámnějším tvůrcem je v tomto ohledu Sam Chui.
7. Děkovačky a stěžovačky
Je na čase napsat review na ten hotel, kde se vám tak líbilo a dali vám lahev vína na uvítanou. A taky na to ubytko, kde byl hluk z ulice a plesnivé zdi. Nebo ne – zkuste to vzít dobrosrdečně a primárně napište pozitivní recenze. A třeba udělat rezervaci na léto do vašeho oblíbeného hotelu, ať jim pomůžete překlenout tuto dobu.
8. Nalaďte hlasivky
Taky se vám stává, že cestujete, zrovna v tamním radiu hrají pořád dokola nějaký nový hit a vám ta melodie i o deset let později připomene tu cestu? Já mám takhle písničku z každé destinace, kde jsem chvíli žila. Au-pair v Bretani mi připomíná písnička od Calry Bruni, na Maltě, kde jsem pracovala jako servírka, majitelé pizzerie pořád pouštěli Police. Na Zélandu, kde jsem studovala, zrovna frčela “Tonights gonna be a good night!“, na Madeiře zase “I want to fly over the rainbow…” nebo Michel Teló a jeho “Ai se eu te pego” a v Portu jsem si zamilovala…..Udělejte si váš cestovatelský playlist a dejte se do zpěvu a tance! A tady jedna zejména pro ženy na mateřské:
9. Inventúra
Když nejde jít na túru, tak zapojte invenci a udělejte inventúru. Česká koruna oslabuje, a tak je na čase spočítat domácí zásoby eur. A taky ostatních cizích měn – a rozhodnout se, co s nima. Případně dát stranou, pokud do dané destinace chcete znovu vyrazit. A když už budete v tom, tak u toho rovnou zkontrolujte stav očkovacího průkazu a cestovního pasu – bude potřeba něco doočkovat? Kdy propadne pas? A co mezinárodní řidičák, budete potřebovat?
10. Long time no see!
Potkali jste na svých cestách fajn lidi? S některými i cestovali? A od té doby mizivý nebo žádný kontakt? Dejte si s nimi videohovor! Třeba jsou taky v karanténě (ach, ta globalizace). A v takové situaci je potřeba udržovat sociální kontakt. Navíc se vzájemně můžete inspirovat sdílením iniciativ, které se v jednotlivých zemích na podporu nemocných a zabránění šíření viru konají. A nebo prostě sedněte a napište někomu dopis. Psaný rukou na opravdový papír, žádný e-mail. No nepotěšil by vás ve schránce?
Borec na konec: Vážit si domova
Abychom ocenili krásu cestování, je třeba být taky někdy doma. Zastavit se. Vstřebat to, co jsme na cestách načerpali. Zamyslete se, co vám cesty daly a co vám vzaly – třeba něco z toho, co vám vzaly, můžete teď konečně doma udělat. U mě je to třeba využití našeho krásného bytu s velkou terasou. Odhadem jsme byli každý rok dva měsíce v čudu. Na terasu vylezli ojediněle. A teď v dobách koronaviru a karantény? Je to jediné “bezpečné” místo, kam můžu vyjít na vzduch, bez obav, bez roušky a dokonce vozit Adámka v kočárku. Tak je ta terasa velká.
Už jste asi slyšeli – kam zamíříš svou pozornost, tam se něco bude dít. Pokud se zaměříte na to, co teď kvůli karanténě nemůžete, budete to o to víc chtít. Odříkaného chleba… Zkuste to tedy obrátit a zaměřte svou mysl na to, co díky této karanténě teď můžete udělat. Pomoct potřebným? Konečně zavolat babičce? Přečíst tu dlouhodobě odkládanou knihu? Naučit se pracovat vzdáleně? Být se svými blízkými?
Další čtení: Business class s Turkish Airlines, Nocleh v Hotelu Ještěd, Na výlet bez mobilů a max. 3 věcmi s sebou, Jak jsem nevěděla, kam letím.
Cestovat jsem začala po maturitě v roce 2005, studovala jsem na Novém Zélandu, žila na Maltě, Madeiře, v Bretani a v Portu. Mluvím anglicky, francouzsky, hůř portugalsky a zcela základně čínsky. Cestuji pouze s příručním zavazadlem, dříve přes Couchsurfing, dnes přes Home Exchange. Se dvěma dětmi. Profesí jsem agilní koučka. Věnuji se také divadelní improvizaci.