Jak vypadá karanténa ve světě – pohled z Nového Zélandu, Silicon Valley, Francie a Madeiry

Opatření proti COVID-19 nejsou všude stejná. Zeptala jsem se svých čtyřech kamarádek žijících v různých koutech světa na to, jak u nich karanténa vypadá a jak ji prožívají. Za odpovědi děkuji Terce Šimůnkové, mojí bývalé jmenovkyni a publicistce žijící ve francouzkém Toulouse. Dále Kátě Thomas a Hanče McTaggart, se kterými jsem studovala na Zélandu. Obě se za Zélanďany provdaly.

Káťa poskytla svůj pohled ze zélandského Dunedinu, kde žije a pracuje jako Business Development Manager v IT (Microsoft partner). Hanka z Mountain View v Silicon Valley, kde pracuje jako marketingová manažerka ve společnosti Loon (sesterská firma Googlu, jejíž misí je propojit lidi po celém světě. K tomu využívá inovativní technologie, jako jsou stratosférické balóny.). A děkuji také fyzioterapeutce Natercii Canha z Madeiry, kterou jsem si tam v roce 2007 stopla a už to jelo.

Jaká opatření karantény teď u vás platí?

Terka (Francie):

Francouzi situaci nejdřív podcenili a když bylo pozdě, úplně ulítli. Ven smíme jenom nakoupit jídlo, se psem nebo do lékárny, kdo má štěstí a pracuje, může do práce. Jakékoli pohyby zásadně v jednom člověku. Máme povolenou jedinou hodinu denně na individuální fyzickou aktivitu, která ale musí probíhat maximálně kilometr od domova. Navíc zavřeli všechny parky, takže své půlroční dceři ze světa ukazuju akorát betonové prostranství, kde normálně bývají trhy, a i tam dali pro jistotu včera zátarasy. Jaké překvapení, že se principem trychtýře lidi shlukují o to víc tam, kde zátarasy nejsou! Že relax v zeleni, kde se lidi můžou úplně v pohodě rozptýlit, je nejlepší podpora imunity a psychického i fyzického
zdraví a stát to navíc nic nestojí, asi chápe každý kromě Macrona.

Navíc s sebou musíme nosit dokument, proč jsme vůbec vylezli z baráku. Na moje formuláře už od začátku karantény padly asi dva stromy. Navíc vágní formulaci “pohybu na dobu nezbytně nutnou” si každej fízl může vyložit po svém. Při prvním porušení je pokuta sto třicet euro, při druhém třináct set a při třetím nás už asi rovnou zastřelí. Ke všemu jim to vůbec nefunguje, ale to je Francie v kostce. Pružnost a efektivita nula, ale hlavně že máme papír.

Káťa (NZ):

Nový Zéland je už pátý týden ve 4. (nejvyšším) stupni opatření proti šíření COVID-19, což znamená že všichni jsou doma v povinné karanténě. Ven smíme jen na procházky v okolí, autem je zakázáno jezdit kromě návštěvy supermarketu a lékárny. Venku si udržujeme min. 2m rozestup a nesmíme se stýkat s nikým kromě rodinných příslušníků, se kterými žijeme v jedné domácnosti.

Vláda vydala seznam tzv. essential services, což jsou základní služby, bez kterých se neobejdeme, jako například supermarkety, lékárny, nemocnice a prodej základního zboží jako kuchyňské spotřebiče, přikrývky, oblečení pro malé děti atd. Společnosti, které jsou klasifikované jako essential service nebo mají nějaké výrobky v této kategorii, mohou být v provozu a zaměstnanci mohou jezdit autem, jinak je úplný zákaz obchodu se zbožím včetně e-commerce. Příští týden se posuneme na dva týdny do 3. stupně, kdy budou moct bezkontaktně začít podnikat všechny firmy a my budeme moct navštívit rodinu v rámci okresu.

Hanka (US):

Od 17. března tu máme “shelter in place order“, který potrvá minimálně do 3. května. Náš okres – Santa Clara county, je v samém centru Silicon Valley a byl ze začátku jedním z nejpostiženějších v celém US. Teď se dokonce přišlo na to, že tu na začátku února bylo první covid- úmrtí v USA. Díky velmi striktním opatřením se vše naštěstí docela podchytilo a nenastala tak kritická situace jako např. v New Yorku. Zavřené je teď všechno kromě “nezbytných služeb”, což jsou hlavně obchody s jídlem a lékárny. Dovážka zboží objednaného online je však povolena, takže lidi, kteří nepřišli o práci a můžou si to dovolit, nakupují jako diví. Všichni, kdo můžou, pracují z domu. Ven je povoleno jít pouze za nezbytnými úkony nebo na procházku poblíž místa bydliště (takže autem si na výlet do přírody nezajedete). V typicky americkém stylu si jednotlivé okresy stanovují vlastní pravidla, takže např. v sousední Santa Cruz county člověka rovnou pokutují1000 dolary, pokud je na návštěvě z jiného okresu a není schopen doložit nezbytnost své cesty. V sousední San Mateo county zase posílají domů z pláží všechny, kteří nebydlí v okruhu 5 mil. A roušky v našem okrese povinné nejsou, ale v San Franciscu je právě zavedli povinně pro návštěvy obchodů a lékáren. 

Natercia (Madeira):

Mezi místní opatření patří sociální izolace, ven chodit jen na nákup, do lékárny nebo kvůli zdravotním problémům. Nicméně všechna doporučení jsou “strongly advice”, nic není povinné. O Velikonocích jsme na Madeiře nemohli jet do jiného okresu za rodinou, ale to bylo jen během svátků. Doporučeno je nosit roušku. Madeirská vláda rozeslala do každé domácnosti 2 kusy roušek, což ale portugalská vláda udělat už nemohla. Přeci jen na Madeiře žije “jen” 260 000 lidí. Školy do 9. stupně jsou zavřené, a protože se ukázalo, že mnoho lidí nemá doma internet, učí se přes televizní kanály. A samozřejmě si vždy mýt a dezinfikovat ruce.

Co teď kvůli tomu děláš jinak?

Káťa (NZ):

Moc toho za tohoto stavu dělat nemůžeme…v podstatě všechno je jinak. Stejné na tom je v podstatě jen to, že ráno vstaneme a večer jdeme spát. Během dne se snažíme skloubit práci na plný úvazek (z domu) s péčí o naši 3-letou dceru. Snažíme se být kreativní a vymyslet na každý den nějaké aktivity, ale už nám po měsíci dochází inspirace.

Hanka (US):

U nás je začátek koronaviru spojený se začátkem mojí mateřské dovolené, takže máme hned několik obrovských životních změn naráz (velmi podobně jako u Tebe, Terko). Nemůžeme ale podnikat většinu oblíbených aktivit, a to ani těch, které bychom s mimčem zvládli, což nás mrzí – jako jsou procházky zdejší krásnou přírodou a na pláži, návštěvy kamarádů a grilování na střešní terase v budově, kde bydlíme…Také jsem plánovala navštívit rodinu v Česku a možná se tam i otočit na dvou svatbách. To všechno teď na dlouhou dobu padlo. Na druhou stranu je tu ale o tolik více aktivit i srazů, které se teď konají online, že se na jednu stranu zvládnu účastnit dokonce více akcí, než by na mateřské jinak bylo možné.

Natercia (Madeira):

No, hodně odpočívám, častěji doma uklízím, studuju a trávím čas se svou přítelkyní. 🙂

Co ti v karanténě pomáhá?

Terka (Francie):

Vědomí, že i toto pomine.

Káťa (NZ):

Když si naši situaci zasadím do souvislostí, tak si uvědomím, že na tom až tak špatně nejsme. Máme co jíst, bydlíme v krásném místě a hlavně jsme obklopení lidmi, které máme rádi. Tím myslím jak mou nejbližší rodinu, tak kamarády, se kterými si můžeme zavolat a kdykoliv popovídat. Zdá se, že díky drastickým opatřením se nám na Zélandu daří koronavirus téměř vymýtit, dnes byly jen 4 nové případy a brzy by se to mohlo dostat až na nulu. Mohli bychom být jednou z prvních zemí na světě, kde se za 2 týdny život navrátí skoro do normálu. Díky tomu, že jsme ostrov, dá se případný přenos viru ze zahraničí lépe kontrolovat. Říkám si, že když už musím být někde v karanténě, tak tady to není vůbec špatné!

Hanka (US):

Určitě kontext a vděčnost za vše, co máme. V Americe život v mnoha směrech není lehký. Obrovské procento lidí vůbec nemá zdravotní pojištění, a pro ty, kteří ho mají, je většinou navázáno na jejich zaměstnavatele. Za poslední 4 týdny ale 22 milionů Američanů ztratilo práci, takže se očekává, že míra nezaměstnanosti tu brzy překročí 20 %. To znamená, že lidé budou nejen bez příjmů, ale i bez zdravotního pojištění a mnoha pozitivních vyhlídek. Také je tu přes 850.000 potvrzených případů covid a nedávné studie odhadují, že toto číslo je reálně 50x – 85x vyšší. Takže dokud jsme všichni zdraví a máme práci, máme se opravdu požehnaně.

Natercia (Madeira):

Jsem ráda, že jsem doma se svou láskou, v bezpečí a věřím, že tohle všechno, co se děje, má svůj důvod…možná to je planeta hledající svou rovnováhu! Takže má víra v Boha, vesmír a přírodu mi říká, že tohle je pro vyšší dobro a pomáhá mi přijmout, cokoliv přijde.

Jaké pozitivní změny kolem sebe pozoruješ?

Terka (Francie):

Že příroda jede dál, téhle tragikomedii navzdory.

Káťa (NZ):

Celkově musím říct, že mě těší, jak Novozélanďané na tento ‘lockdown’ reagují. Lidi se chovají dobře a v naprosté většině respektují všechna opatření. My bydlíme v části města, která je jako vesnice, a všichni se tu na ulici zdraví i normálně. Teď se lidi i na ulici zeptají, jestli jsme v pořádku a jak to zvládáme. Jsme si všichni tak trochu blíž.

Co se týká práce a celkově ekonomiky, tak si všímám mnoha pozitivních změn. Firmy inovují a investují do e-commerce, lidé konečně mají možnost dělat z domu, což tu nebylo u mnoho firem pravidlo. My v práci (v IT) více spolupracujeme s kolegy ze zahraničí, protože v podstatě neexistují hranice. Myslím, že je to super příležitost pro každého z nás, naučíme se něco jiného, poznáme nové lidi, rozšíříme si obzory.

Pozn. Babky: Na Zélandu se rozšířila iniciativa zvaná Bear Hunt. Lidé dávají za okna medvídky – plyšové i papírové, zadají je také do mapy a rodiny s dětmi pak chodí na procházku a u toho medvídky hledají.

Hanka (US):

Lidi si tu hodně pomáhají, přes různé internetové platformy jako např. Aplikace “Nextdoor” nabízejí seniorům vše od nákupu až po vyvenčení psa, atd. Také jsou lidi na ulici milejší než obvykle a dávají si vzájemně přednost na chodníku. Také se tu rozmáhají všelijaké zajímavé nové technologie, např. teď u nás začali rozvážet nákupy po městě tihle roboti. Jak jinak taky, Silicon Valley je pověstné hláškou “there’s an app for that”, a to není žádné přehánění.

Natercia (Madeira):

Krize ukazuje na lidech to nejlepší i nejhorší. Takže někteří teď pomáhají a soucítí s ostatními, jiní naopak projevili svou sobeckost a myslí pouze na sebe. Zároveň nás tato situace nutí ke kreativitě. Musíme vymýšlet, jak se zabavit, jak zabavit naše děti a celkově jak tuto situaci překonat. Pozitivní věc z jiného soudku: možná nižší spotřeba alkoholu, míň odpadků na ulici, nižší znečistění ovzduší.

Na co se těšíš po konci karantény nejvíc?

Terka (Francie):

Rozhodně se netěším na to, co se dá čekat, totiž na posílení represí a omezení svobod ve jménu “bezpečí”. Fascinuje mě, že na to lidi vždycky skočí jak na špek. Vedle ve Španělsku, kde roky zápasí s nezaměstnaností, nabírají tisícovky policajtů. V Alsasku a Lotrinsku posílají vrtulníky nad lesy, aby odhalili případné zločince, co se šli otřepat do přírody. Francouzské ministerstvo vnitra v nastalém hospodářském srabu nadšeně investuje čtyři miliony euro do dalších šesti set dronů, aby kontrolovali, jestli náhodou nejsme venku o pět minut dýl. Věřit tomu, že to skončí s covidem, může jenom blázen veliký veliký naivka.

Káťa (NZ):

Upřímně na to, že dcerka bude moct chodit zase do školky. Ten měsíc a půl doma je a ještě bude dlouhý, je mi líto, že se jí stýská po kamarádech a školka jí moc chybí. Tříletému dítěti se to nedá úplně vysvětlit…

Hanka (US):

Popravdě nevím, co si pod pojmem konec karantény představit. Očekávám ještě mnoho měsíců plných omezení a distancování, i když se opatření začnou pomalu uvolňovat. Každopádně se nejvíc těším na lidi: návštěvy kamarádů a hlavně návštěvu ordiny v Česku. A pak taky na různé víkendové roadtripy po zdejší krásné přírodě.

Natercia (Madeira):

Na návštěvu své rodiny. Uděláme velkou party s večeří s kamarády. A taky na cestování. A doufám, že lidi porozumí tomu, že nejdůležitější na světě jsou lidé a příroda kolem nás. Ne peníze, ne moc.

---

Pokud se jako já těšíte, až zas budete moc cestovat, a zrovna Nový Zéland nebo Madeira vás lákají, přečtěte si mé reporty z cest – Vánoce na Novém Zélandu a průvodce Madeirou. A do té doby se můžete inspirovat mými tipy na to, co cestovatel může v době koronaviru dělat doma.