Čím víc cestuju, tím víc vidím, jak těžké je pořídit suvenýr, který nebude jen cetka pro turisty a který bude ideálně pocházet z místa, kam cestuji. Všelijaké náramky, mističky, šítky a ubrusy – to všechno mě při mých prvních cestách kolem roku 2005 fascinovalo. U nás to nebylo, a tak jsem nakupovala. Když pak ale letíte do Jižní Ameriky a tam na vás vykouknou ty stejný náramky jako v Jihovýchodní Asii, přejde vás chuť. Zatracená globalizace.
Naposledy mě zklamali na letišti na Big Islandu na Havaji. Dívám se na dřevěnou vařečku na salát. Že prý from local wood. Málem kupuji. A pak najednou vidím malou nálepku s nápisem “Made in Phillipines”. Moje romantická představa toho, že si odvezu kus havajskýho dřeva, byla…až příliš romantická. Za léta cest jsem ale neztratila touhu z nich něco domů dovézt. Co vozím, čtěte níže. A nenechte si ujít poslední osmý tip, na který jsem nejvíc hrdá!
1. Podtácky, skleničky a hrnky na kávu
Obojí je praktická věc. Podtácky myslím ty s hezkým obrázkem nebo symbolem destinace. S kiwiptákem ze Zélandu, s lambanana z Liverpoolu. Skleničky sháním následovně: v Ekvádoru pijí Inca Colu. Dala jsem si ji a dostala ji ve skleničce se stejným nápisem. Poprosila jsem servírku, zda si skleničku mohu koupit. Věnovala mi ji. Teď naposledy na Sicílii jsem se také zeptala a skleničku s nápisem Birra Palermo mi prodali za 4 eura. Asi nejcennějším úlovkem je ale sklenice na pivo Angkor se stejným nápisem, z Kambodži. Na rok v Portu vzpomínám s kávou v hrnku Bicafé. Hrnečky sháním stejně jako skleničky, někdy kupuji. Poslední dobou sem tam koupím hrnek s nápisem destinace ze Starbucksu.
2. Stříbro – prsteny a náušnice
Mám prsten z Jeruzaléma, další z Íránu, Malty. Náušnice ze Sýrie, také z Kazachstánu nebo Guatemaly. V těchto zemích jsem našla malé obchůdky s ruční výrobou. často nedokonalou, ale o to krásnější a pro mě jako suvenýr cennější.
3. Tašky ze supermarketu
Na Zélandu jsem pořídila krásný nákupní tašky s kapradinou (a logem supermarketu). Na Havaji měli zase s obrázky jejich typických jídel. Grafika srovnatelná s taškami z trhu, cena třetinová a ještě v tom odnesete nákup. Navíc je to praktický suvenýr, žádný lapač prachu.
4. Místní jídlo a pití
Když už jsem u těch supermarketů, tak jejich procházení je v cizině mojí oblíbenou činností. Zkoumám místní produkty a značky – marmelády, čokolády, oříšky, pivo, víno, speciální limonády.Rodině, kamarádům a kolegům vozím už jedině dárky určené ke konzumaci. Z Karibiku jsem vezla rum a marmelády z guavy. Z Malty jejich alternativu Coca-Coly – oblíbenou Kinnie. Z Ekvádoru Inca colu. Ze Zélandu jejich Whittakers čokolády, maracujovou marmeládu a samozřejmě sauvignon blanc a pinot noir. Z Havaje makadamské ořechy. Z Norska nakládané sledě. Z Francie sýry Comté a Morbier. Z Řecka fetu a olivy. Ze Sicílie pistácie. Z Filipín nejlepší sušené mango na světě, ze Singapuru jejich kokosovou marmeládu Kaya.
Sušené filipínské mango, Kaya a další suvenýry
Někdy se vyplatí mrknout i mezi domácí potřeby – v Itálii tak pořídíte nejrůznější pomůcky na přípravu těstovin. Někdy najdu hezký hrnek na kávu s lokálními motivy.
5. Hudba – písničky z rádia
Hudbou nemyslím CD s místním folklórem. Na cestách často posloucháme rádio a i v době globalizace chytneme místní songy, co hrají pořád dokola. No a když to rádio poslouchám v autě několik dní, spojí se mi ta píseň s místem. Dobrá vzpomínka po návratu domů.
6. Pohlednice
Z velkých dálek posílám pohledy. Tradicí je, že doma u rodičů jsou všechny, co jsem jim z cest poslala, na lednici. Ráda se k nim vracím a vzpomínám. Letos jsem ale objevila mobilní aplikaci České pošty – Pohlednice. Nahrajete tam vlastní foto z cest, zaplatíte kartou a Česká pošta druhý den pohlednici vytiskne i s textem a pošle na adresu vámi určenou (v ČR i do zahraničí). Takže patříte-li mezi ty, co posílají pohledy z dovolené na poslední chvíli a pak vám je líto, že přijdou až po vašem návratu domů, Pohlednice je pro vás. Do dvou dnů u vašich blízkých a ještě s vaší fotkou. Kdo by se nedojal!
7. A co mušle?
Přiznávám, že mám doma poměrně hodně mušlí a korálů. Ze Zélandu a Tongy hlavně. Teď už si to v takovém množství převážet nedovolím. A taky jsem zjistila, že mi to doma k ničemu není. Mám pro vás jeden tip, pokud se chystáte na Zéland. Prodávají tam mušle paua jako dekoraci. Zadarmo je seženete přes jakéhokoliv místňáka. Paua mušle se tu loví a jedí, místní je pak vyhazují do koše nebo používají jako popelník. Já ji mám doma v koupelně na mýdlo a druhou na stříbro.
8. A co když nestíhám či zapomenu?
Kolega se vrátil z konference v zahraničí. Cestou z práce že se prý ještě staví na Míráku v obchodě s maďarskými specialitami. “Vždyť ses zrovna vrátil z Maďarska!” Zapomněl ale koupit dárek pro tchýni. Až se vám stane něco podobného nebo prostě budete mít chuť na dobroty, co jste na cestách ochutnali, tady několik tipů na pražské obchody zaměřené na konkrétní země:
Speciality z Maďarska – Rumunská 28
Speciality z Portugalska – Čermánkova 4, mají zde pastel de nata, sardinky, sýry z Azor a dobrý výběr vín!
Delikatesy z Balkánu – Bělehradská 60
Francouzské potraviny a delikatesy – Belgická 26, mají i karibské rumy a marmelády!
Krom speciálek můžete zajít také do pražských cestovatelských restaurací – mrkněte na 11 tipů, které jsem dala dohromady.
Na závěr už snad jen to, že většinu suvenýrů dovážím v příručním zavazadle. Víno se dá často v pohodě koupit na letišti za bezpečnostní kontrolou. Jen dejte pozor na přílety do Schenghenu – na přestupu bývá bezpečnostní kontrola, přes kterou v příručním zavazadle tekutiny převážet nemůžete.
Cestovat jsem začala po maturitě v roce 2005, studovala jsem na Novém Zélandu, žila na Maltě, Madeiře, v Bretani a v Portu. Mluvím anglicky, francouzsky, hůř portugalsky a zcela základně čínsky. Cestuji pouze s příručním zavazadlem, dříve přes Couchsurfing, dnes přes Home Exchange. Se dvěma dětmi. Profesí jsem agilní koučka. Věnuji se také divadelní improvizaci.